Revizor: Gogolova satira o omylu a korupci

Revizor je komedie o záměně, která se vymkne všem zúčastněným. Do malého města má přijet tajný kontrolor z hlavního města, a úředníci se ho snaží přivítat co nejlépe. Za revizora omylem považují podvodníka, který si situaci užívá.

Hra má jasný cíl: ukázat, jak funguje strach z moci. Nechtěně zábavnou formou.

O čem Revizor vypráví

Vše začíná zprávou. Starosta svolá úředníky, aby je upozornil, že do města přijede revizor, pravděpodobně inkognito. Každý z nich má něco, co by měl skrývat: nemocnici, soud, školu nebo poštu. Všichni se snaží rychle napravit, co se napravit nedá.

Mezitím se v hostinci objeví mladík bez peněz, o kterém se vesnice domnívá, že je očekávaným kontrolorem. Hostitelé mu nosí dary, peníze i náklonnost a předhánějí se v pozornosti. Záměna trvá tak dlouho, dokud mladík neodjede.

Teprve poštmistr, který si ze zvědavosti otevřel dopis, zjistí pravdu. Skutečný revizor teprve přijíždí.

Kdo je Chlestakov

Mladík, kterého si úředníci spletou s revizorem, se jmenuje Chlestakov. Je to úředníček bez majetku, který v hostinci dluží za bydlení a nemá kam jít. Když mu začnou nosit peníze, rychle pochopí, o co jde, a začne si situaci vychutnávat.

Chlestakov není zlý intrikán, který by si záměnu vymyslel. Je jen líný, trochu marnivý a bez skrupulí. Přesně proto je přesvědčivý: chová se jako člověk, kterého nikdo nepozná, protože on sám sebe bere vážně jen do té míry, do jaké to vyžaduje chvíle.

Jeho význam tkví v tom, že do města vnáší zrcadlo. Úředníci nevidí jeho, ale své vlastní obavy.

Satira na úředníky a jejich strach

Každá postava hry má svou slabinu a každá se ji snaží zakrýt. Starosta se chlubí svou vládou nad městem, přitom ví, že ledacos nefunguje. Ředitel školy, soudce i poštmistr jednají tak, jak se od nich čeká, ne podle pravidel.

Gogol nekritizuje jedince, ale systém, ve kterém strach nutí lidi chovat se jako sluhové. Když má člověk moc, ostatní se přizpůsobují i bez výslovného příkazu. Revidující jen přitvrdí to, co už funguje samo.

Hra je proto zábavná i nepříjemná zároveň. Smějeme se úředníkům, ale zároveň vidíme mechanismus, který není ani trochu veselý.

Gogol a doba, ve které psal

Nikolaj Vasiljevič Gogol napsal Revizora ve třicátých letech devatenáctého století. Hra měla premiéru roku 1836 a vzbudila velký ohlas. Autor vycházel z prostředí úřadů, které dobře znal, a z příhod, o kterých se tehdy mluvilo.

Za svého života se setkal i s nepochopením, protože část publika brala hru jako útok na vlast. Gogol psal o tom, co viděl kolem sebe, a nechal divákům, aby si závěr vyložili. V pozdějších letech na hru navázal dalšími texty, které reagovaly na kritiku.

Klasická komedie tak vznikala z obyčejné novinové zprávy.

Revizor na jevišti

Revizor patří mezi hry, které se na jevištích vracejí. Důvod je jednoduchý: postavy jsou zábavné a situace srozumitelná i bez znalosti doby. Režiséři ji stavějí jako ostrou satiru, jindy jako grotesku s přehnanými kostýmy.

Slavná je poslední scéna, ve které se postavy na okamžik zastaví. Napětí, které hra po celou dobu buduje, se najednou zlomí a zůstane ticho. Tento zlom se dá zahrát mnoha způsoby a každé nastudování ho posouvá jinam.

Hra dobře ukazuje, jak se text mění s dobou, i když slova zůstávají stejná.

Proč hra funguje i dnes

Strach z kontroly, snaha zalíbit se nadřízenému a ochota vzdát se pravdy ve prospěch dobrého dojmu patří k situacím, které lidé zažívají i dnes. Revizor není o Rusku devatenáctého století. Je o tom, jak vypadá úřad, ve kterém se hodnotí dojem místo výsledku.

Když se dnes hra hraje, publikum poznává vlastní zkušenost. To je známka satiry, která přesáhla svou dobu, aniž by potřebovala vysvětlení.

Někdo v ní vidí komedii, jiný varování. Obojí je správné.

Můj tip: Doporučila bych zvolit takové nastudování, které zbytečně nepřehrává. Revizor nejlépe funguje, když se postavy chovají skoro normálně a trapnost vzniká z okolností, ne z grimas.

Časté otázky

Kdo napsal Revizora?

Autorem je ruský spisovatel Nikolaj Vasiljevič Gogol. Hra měla premiéru v roce 1836 a patří k základům moderní divadelní satiry. Vedle povídek a románu Mrtvé duše je jeho nejznámějším dílem.

Jak Revizor končí?

Hra končí ve chvíli, kdy se ukáže, že skutečný revizor teprve přijel. Postavy ztuhnou v němé scéně. Gogol záměrně nechává diváka s otevřeným koncem, který se dá chápat jako výsměch i jako trest.

Je Revizor komedie, nebo kritika společnosti?

Obojí. Formálně jde o komedii s řadou humorných scén. Pod povrchem je to ostrá kritika úřadů, které jednají podle strachu, nikoli podle odpovědnosti. Právě tato dvojí rovina drží hru nad vodou.

Proč se hra pořád hraje?

Protože popisuje situaci, kterou lidé znají. Snaha zalíbit se moci a skrýt vlastní chyby se objevuje v každé době. Vyprávění je navíc přehledné a postavy výrazné, což divadlu vyhovuje.

Zdroje

• Národní knihovna České republiky – knižní fond a divadelní texty
• Institut umění – Divadelní ústav – dokumentace českého divadla