Babička - recenze a děj knihy

Knihu Babička napsala česká spisovatelka Božena Němcová v letech 1853 až 1854. Z dnešního pohledu to sice taková zábava není, ale jedná se o nejznámější a také nejčtenější knihu Boženy Němcové, ve které autorka popisuje své vzpomínky na šťastné a bezstarostné dětství, které prožila v ratibořickém údolí. Kniha Babička patří ke zlatému fondu české literatury, která by neměla chybět v žádné české knihovně. 

Děj knihy

Kniha líčí rodinný život babičky, která se přestěhuje z malé české podhorské vesnice ke své dceři Tereze. Tereza žila v prostém stavení, kterému místní říkali Staré bělidlo. Spolu se svým chotěm Janem vychovávali Vilímka, Adélku, Jana a Barunku. Kolem venkovského stavení nechybělo domácího zvířectvo včetně dvou věrných psů Sultána a Tyrla. Babička se u Terezky vůbec nenudila, neboť jí pomáhala s každodenní prací v domácnosti a kolem stavení. Věnovala se rovněž svým čtyřem vnoučatům, které vedla k neokázalosti a skromnosti. Babička byla ze staré školy, takže vychovávala svá vnoučata podlých starých obyčejů a zvyků. Nejvíce si babička rozuměla s Barunkou.

V knize Babička rovněž vystupuje paní kněžna a slečně Hortenzie, které si babičku ze Starého bělidla velice cení a váží. Kněžna i slečna Hortenzie babičku velmi rády poslouchaly a v mnohém souhlasily s jejími názory. Kniha končí tak, že babiččina vnoučata odcházejí na studia do města. Babička už také není tolik při síle, poněvadž stárne a onemocní. Kniha vrcholí tím, že všechny děti včetně Barunky se znovu vrací na Staré bělidlo, aby se s milovanou babičkou naposledy rozloučily. Kniha končí babiččinou smrtí. Hlavní myšlenky knihy Babička je ukázat na vrozenou moudrost prostých lidí. Babička je prototypem prosté a laskavé ženy, která žije pro své děti a vnoučata. Božena Němcová v této své knize chtěla rovněž položit důraz na češství a lidový folklor.