Jak číst klasiku, když vás nebaví, a nevzdat to po deseti stranách?

Klasika nudí nejčastěji kvůli očekávání, že bude číst jako dnešní bestseller. Jak číst klasiku, když vás nebaví? Zpomalte, zvolte vhodné vydání a dovolte si knihu odložit, pokud ji nesedí. Starší romány mají jiné tempo i jiný způsob vyprávění a pomůže, když to víte předem. Níže najdete pět omylů, které čtení kazí, a k nim to, co platí doopravdy.

Omyl: každou klasiku musíte dočíst

Povinnost dočíst kvůli prestiži čtení často zničí. Kdo se nutí přes sto stran, které ho nebaví, ztratí chuť i k dalším knihám. Odložit knihu není selhání.

Rozumnější je dát jí pár kapitol a rozhodnout se. Často se příběh rozjede až po úvodní expozici. Pokud ani pak nic, zkuste jinou knihu téhož autora.

Klasika není jedna kniha. Dostojevskij, Austenová a Kafka jsou jiné světy. Co nesedí jednomu, nemusí vadit u druhého.

Omyl: začátek rozhodne o celku

Řada starších románů začíná zdlouhavě, popisem krajiny nebo rodokmenem. Dnešní čtenář je zvyklý na rychlý nástup. Staré knihy si dávaly čas.

Proto je užitečné první desítky stran zpomalit. Nehoňte se a vychutnejte atmosféru. Postavy se vám časem zorientují.

Pomoci může i seznam postav, který mívají některá vydání. U ruských románů, kde mají postavy několik jmen, je nezbytný. Zapište si hlavní jména a vazby.

Omyl: starší jazyk je nepřekonatelná překážka

Archaický jazyk a dlouhá souvětí odrazují. Většinou je ale otázka zvyku. Po několika desítkách stran si ucho přivykne.

Pomáhá číst nahlas nebo poslouchat audioverzi souběžně s textem. Rytmus věty se ukáže a porozumění přijde samo. Zkuste to u prvních kapitol.

Zvažte také novější překlad nebo upravené vydání. Poznámky pod čarou vysvětlí reálie. U starších překladů hledejte vydání s úvodem.

Omyl: klasika je vždy vážná a těžká

Mnoho klasických románů je ve skutečnosti vtipných, napínavých nebo dobrodružných. Dumas, Dickens nebo Čapek jsou plní humoru a akce. Stačí vybrat správnou knihu.

Začněte kratšími texty. Povídky, novely a kratší romány snáz zvládnete. Úspěch vás namotivuje k dalším.

Vybírejte podle žánru, který čtete rádi. Máte-li rádi detektivky, zkuste Doyla. Pokud vás baví fantastika, sáhněte po Verneovi.

Omyl: musíte pochopit všechny významy

Pocit, že nerozumíte hlubokému sdělení, mnoho lidí odradí. Klasiku lze číst jednoduše jako příběh. Hlubší vrstvy přicházejí postupně.

Netrapte se interpretací. Po dočtení si můžete přečíst úvod nebo komentář. Dává to smysl až s přečteným textem.

Čtení není zkouška. Stačí, že vás kniha něčím zaujala. Další čtení se může dostat do větší hloubky.

Jak si zvolit první klasiku

Vyberte knihu s krátkým rozsahem a pohodlným stylem. Dobrým začátkem bývají povídky, novely a dobrodružné romány. Nezačínejte nejtlustší knihou.

Zvažte i čas. Čtěte ve větších úsecích, ne po deseti minutách. Příběh vás pak vtáhne.

A pokud vás kniha nebaví, vyměňte ji. Čtenářský zážitek je důležitější než seznam povinné četby. Zkuste jiného autora.

Můj tip: Doporučila bych začít klasikou, kterou už znáte z filmu nebo seriálu. Děj vás nezaskočí a můžete se soustředit na styl vyprávění. Překvapí vás, kolik detailů v knize film vynechal.

Zdroje

• Národní knihovna České republiky
• Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR