Jak napsat rozbor literárního díla podle jednoduché osnovy

Žák dostane za úkol rozbor knihy, kterou přečetl, a před prázdným papírem neví, co do něj napsat. Jak napsat rozbor literárního díla, aby měl hlavu a patu? Pomůže pevná osnova, kterou si na jedné modelové knize vyzkoušíme: téma a myšlenka, postavy, kompozice, jazyk a vlastní hodnocení. Rozbor není převyprávění děje, ale odpověď na otázku, jak je kniha postavena a co sděluje. Požadavky se liší podle učitele, proto si vždy ověřte jeho zadání.

Modelová situace: Babička jako příklad

Představte si žákyni, která má do týdne zpracovat Babičku Boženy Němcové. Přečetla knihu, ale všechny události splývají, a proto si je zapíše do stručného přehledu. Díky němu pozná, které scény jsou pro rozbor důležité. Příklad nám dál bude sloužit u každé části osnovy.

Prvním krokem je základní údaj: autor, název, rok vydání, literární druh a žánr. Babička je prozaické dílo, které spojuje rysy románu a idylického obrazu venkova. Údaje si ověřte ve čtenářské příručce nebo knihovně, ne z paměti. Chyba v základních faktech učitele rozladí hned na začátku.

Pak si udělejte pracovní poznámky při druhém procházení knihy. Zapisujte stránky, citace a scény, ke kterým se budete vracet. Jednoduchý blok s oddíly, jaké níže najdete, ušetří spoustu času při psaní.

Osnova rozboru v kostce

Většina škol očekává podobné členění. Tabulka ukazuje, co do jednotlivých částí patří.

Část	Co napsat
Základní údaje	Autor, název, druh a žánr, období vzniku
Téma a myšlenka	O čem kniha je a co chce sdělit
Postavy	Hlavní a vedlejší, jejich povaha a vztahy
Kompozice	Stavba děje, časový a prostorový rámec
Jazyk a styl	Vypravěč, typ řeči, charakteristické prostředky
Vlastní hodnocení	Co vás zaujalo, co ne, a proč

Pořadí můžete upravit podle učitelových pokynů. Důležité je, aby každá část odpovídala na svou otázku a neopakovala předchozí.

Téma a myšlenka: o čem kniha opravdu je

Téma je to, o čem se v knize píše, a myšlenka to, co tím autor sděluje. U Babičky je tématem život venkovské rodiny a vzpomínky na dětství. Myšlenkou může být důraz na laskavost, moudrost a soudržnost. Tvrzení vždy doložte konkrétní scénou.

Nezaměňujte téma s dějem. Děj odpovídá na otázku, co se stalo, téma na otázku, o čem příběh vypovídá. Kniha může mít více témat a v rozboru stačí vybrat dvě nebo tři nejvýraznější.

Pokud je v díle patrné historické prostředí, krátce ho zasaďte do doby. Jednou dvěma větami popište, kdy se příběh odehrává a jak to ovlivňuje chování postav. Učitel ocení, když vidíte souvislosti.

Postavy a kompozice

Postavy rozdělte na hlavní a vedlejší a u každé napište, jaká je, co chce a jak se mění. Nestačí zapsat adjektiva, pomůže konkrétní příklad jednání. U Babičky můžete popsat, jak se chová k dětem, sousedům i vrchnosti, a z toho vyvodit povahu.

Všimněte si vztahů mezi postavami. Kdo koho respektuje, kdo s kým souzní a kde se objevuje napětí. Jednoduchá schémata nebo šipky na papíře pomohou utřídit myšlenky. Ve výsledném textu stačí vypsat nejdůležitější vazby.

Kompozice znamená stavbu díla. Napište, zda je děj chronologický, zda se vracíte do minulosti, jak je text členěn do kapitol a jak vrcholí. Uveďte, kdy a kde se příběh odehrává, a zda jsou časové úseky souvislé, nebo volně řazené do epizod.

Jazyk, vypravěč a styl

Určete, kdo příběh vypráví. Jde o vypravěče v první nebo třetí osobě, nebo se střídají hlasy? Všimněte si, zda je autor všeznalý a zda zasahuje do děje komentářem. Poté popište, jak se mluví v přímé řeči a zda se objevují nářeční výrazy.

Vypište několik prostředků, které text zvýrazňují, například přirovnání, básnické obrazy nebo archaismy. Ke každému přidejte krátkou citaci a vysvětlete, jaký má účinek. Jde o kvalitu, ne množství, proto stačí tři čtyři dobře popsané příklady.

Zhodnoťte tempo vyprávění. Je text svižný, nebo pomalý a popisný? Odpověď souvisí s žánrem i záměrem autora. Zmínka o tom vám dodá na vážnosti.

Vlastní hodnocení a časté chyby

Hodnocení by mělo vycházet z toho, co jste v rozboru zjistili. Napište, co vás na knize zaujalo a co vás rušilo, a podložte to konkrétním příkladem. Věta typu mě to nebavilo nestačí, přidejte důvod, třeba pomalé tempo nebo nesympatickou postavu.

Častou chybou je převyprávění děje místo rozboru. Dalším problémem bývá přílišné citování bez vysvětlení nebo opisování z internetu. Učitelé poznají cizí text a vaše vlastní názory mají větší hodnotu než dokonale učesaný opis.

Před odevzdáním si text přečtěte nahlas a zkontrolujte pravopis, jména postav a faktické údaje. Dodržte zadaný rozsah a formální pokyny. Pak teprve odevzdejte.

Můj tip: Doporučila bych vytvořit si po přečtení knihy jednu stránku poznámek rozdělenou podle osnovy. Při psaní pak jen doplňujete věty a nemusíte listovat v knize.

Zdroje

• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
• Ústav pro jazyk český AV ČR
• Národní pedagogický institut České republiky