Jak si zapamatovat přečtenou knihu, aby nezůstal jen dojem

Dočtete knihu, která vás bavila, a za půl roku si vybavíte jen to, že se vám líbila. Zapomínání je přirozené a netýká se jen vás. Jak si zapamatovat přečtenou knihu, aby z ní zůstalo víc? Pomůže několik drobných návyků: zastavit se po kapitole, napsat si pár vět vlastními slovy a vrátit se k poznámkám po týdnu. Odpovědi na otázky, které čtenáři kladou nejčastěji, najdete níže. Není třeba nic složitého, stačí pár minut navíc u každé knihy.

Proč z knih tak rychle mizí podrobnosti?

Mozek si nedokáže uložit všechno, co čtete, a ukládá to, co považuje za důležité nebo co opakuje. Při plynulém čtení se text prožívá, ale většina detailů se ztratí. Jména postav, data a vedlejší zápletky mizí jako první.

Pomáhá, když si během čtení klademe otázky. Kdo je kdo, co se změnilo, proč postava jedná právě takto? Aktivní čtení zanechá hlubší stopu než pasivní.

Nemusíte si pamatovat všechno. Cílem je uchovat hlavní myšlenky, zajímavé scény a pocity. Detaily si doplníte z poznámek.

Co dělat během čtení?

Po každé kapitole nebo po delším úseku se zastavte a v duchu si řekněte, co se stalo. Stačí třicet vteřin. Pokud to nedokážete, vraťte se o pár stránek a přečtěte si je znovu.

Vyplatí se tužka, záložky nebo lepicí lístky. Označte věty, které vás zasáhly, a místa, která nechápete. U vypůjčených knih nepodtrhávejte, použijte lístky, které půjdou odlepit.

Nečtěte, když jste unavení nebo roztržití. Stránka přelétnutá očima se do paměti nezapíše. Raději přidejte kratší úsek ve chvíli, kdy jste vnímaví.

Jak psát poznámky, které se budou hodit?

Poznámky pište vlastními slovy, ne opisem. Přeformulování nutí mozek zpracovat informaci, kdežto opisování je jen mechanická činnost. Stačí tři až pět vět po dočtení knihy.

Dobře funguje několik otázek, na které odpovídáte pokaždé. Například:

• O čem kniha byla ve dvou větách?
• Která scéna nebo myšlenka mě zasáhla nejvíc?
• Co bych o knize řekl kamarádovi?
• S čím nesouhlasím nebo co mi vadilo?

Poznámky nemusejí být krásné ani úplné. Důležité je, aby je šlo za rok otevřít a z několika řádků pochopit, o co šlo. Věta napsaná hned po dočtení má větší cenu než dokonalý rozbor, který nikdy nevznikne.

Jak ukládat citace a oblíbená místa?

Vybírejte citace střídmě. Jedna, dvě na knihu stačí, jinak se z nich stane hromada textu, kterou nikdo nečte. Zapište si i číslo strany, abyste věc našli v knize.

U citací poznamenejte, proč vás zaujaly. Samotná věta za pár měsíců ztratí kontext. Krátký komentář, třeba že popisuje pocit při stěhování, ji oživí.

Citace si můžete zapisovat do sešitu, do poznámek v telefonu nebo do tabulky. Zvolte to, co otevřete. Pokud z knihy jen fotografujete stránky, pojmenujte soubory, jinak je nenajdete.

Jak se ke knize vracet?

Opakování v rozestupech funguje lépe než čtení všeho znovu. Poznámky si projděte po týdnu, po měsíci a po půl roce. Za každým návratem trvá stačí několik minut.

Zkuste si před otevřením poznámek zkusit vybavit, co víte. Pokud něco vynecháte, pomůže vám to. Snaha vybavit si informaci posiluje paměť víc než pouhé čtení.

Pokud je kniha pro vás zásadní, přečtěte ji znovu po letech. Při druhém čtení zaznamenáte jiné věci a můžete porovnat, jak se změnil váš pohled.

Pomůže vyprávění a diskuse?

Ano, nejlépe ze všeho. Když knihu někomu převyprávíte, musíte ji uspořádat a tím ji uložíte do paměti. Stačí kamarád, partner nebo čtenářský kroužek.

Diskuse přinese i jiné pohledy. Někdo si všiml detailu, který vám unikl, nebo vykládá konec jinak. Takové rozhovory knihu prodlouží.

Pokud nemáte s kým mluvit, napište si pár vět do blogu nebo do čtenářské komunity. Formulace pro cizí čtenáře vás donutí být srozumitelní.

Můj tip: Doporučila bych dát si pravidlo, že žádná kniha není dočtená, dokud k ní nenapíšete aspoň tři věty. Zápis hned po poslední stránce zabere dvě minuty a později se vyplatí.

Zdroje

• Národní pedagogický institut České republiky
• Národní knihovna ČR