Podtrhávání v knize: kdy je užitečné a kdy škodí

Podtrhávání je nejrychlejší způsob, jak si v knize označit důležité místo. Zároveň patří k návykům, které často přežívají ze školy a už nic nepřinášejí. Rozhoduje účel, ne množství čar.

Kdo čte pro zábavu, nemusí podtrhávat nic. Kdo se k textu vrací kvůli práci nebo studiu, ocení jednoduchý systém, který se dá později přečíst.

Proč si čtenář podtrhává

Podtržení má zlepšit zapamatování. Čtenář při něm zpracovává text aktivněji než při pouhém čtení. Když se rozhoduje, co je důležité, musí větu pochopit a zařadit do souvislostí.

Druhým důvodem je návrat. Odborná kniha se nečte jednou. Student se k ní vrací před zkouškou, novinář před psaním článku, čtenář k pasáži, která ho zaujala. Značka mu zkracuje cestu.

Třetím důvodem bývá rozhovor s textem. Čtenář chce později citovat, nesouhlasit nebo si ověřit, kde přesně autor něco tvrdí. Podtržení je pak pomůcka, ne cíl.

Kdy podtrhávání pomáhá

U studijní literatury se vyplatí označovat jen klíčové myšlenky. Ne každá věta nese stejnou váhu. Pomáhá podtrhnout definici, příklad a místo, kde autor mění argument.

U odborné knihy se osvědčuje kombinace podtržení a krátké poznámky na okraj. Samotná čára později nic neřekne. Několik slov vedle textu připomene, proč byla pasáž důležitá.

U pracovních výtisků je podtrhávání přirozené. Čtenář knihu používá, vrací se k ní a nebojí se, že ji opotřebí. Pokud jde o jeho vlastní výtisk, není důvod šetřit stránky.

Někteří čtenáři používají symboly místo slov. Otazník pro nejasnost, vykřičník pro překvapení, hvězdičku pro citát. Systém musí být jednoduchý, jinak si ho po měsíci nepamatujete.

Kdy podtrhávání škodí

Nejčastější chybou je podtrhávání všeho, co se zdá zajímavé. Po několika kapitolách je stránka plná čar a čtenář nepozná, co bylo podstatné. Systém ztratí smysl.

U beletrie bývá podtrhávání spíš na škodu. Román pracuje s atmosférou a celkem, ne s jednotlivými tezemi. Kdo hledá v každé větě hluboký význam, může přijít o zážitek z příběhu.

U knih, které se čtou jednou, nemá podtrhávání velký smysl. Jestliže se k textu nevrátíte, značky jen zabírají místo. Výjimkou je společná četba, kde se dá na označené místo odkázat. Stejně tak se nevyplácí podtrhávat celé odstavce.

Příliš mnoho barev vede k chaosu. Dvě nebo tři stačí. Víc opravdu není potřeba. Méně je někdy víc.

Nevhodné je také podtrhávání v půjčené knize. I když jde o obyčejnou tužku, další čtenář ji nechce. Pokud si potřebujete něco označit, použijte záložku nebo si text opište.

Jiné způsoby poznámek

Místo podtrhávání lze použít barevné záložky. Jedna barva pro klíčovou myšlenku, druhá pro otázku, třetí pro citát. Po dočtení se kniha dá projít podle barev a nemusí se hledat v čarách.

Pomáhá i poznámkový sešit nebo soubor v počítači. Čtenář si zapíše stránku, větu a vlastní komentář. Výhoda je, že se k poznámkám dostane i bez knihy.

U elektronických knih funguje zvýrazňování a poznámky podobně. Vyplatí se je třídit, jinak se z nich stane neuspořádaný seznam. Méně značek s jasným důvodem bývá užitečnější než stovky zvýraznění.

Poznámky je dobré projít po dočtení a přepsat do jednoho souboru. Tím se z knihy stane pracovní materiál, ke kterému se dá vrátit i po letech. Stačí krátký seznam, ne výpis celých odstavců.

Podtrhávání v digitálních knihách

Elektronická čtečka nabízí zvýrazňování jedním dotykem. Výhoda je, že se všechny značky ukládají na jedno místo a dají se kdykoli vyhledat. Nevýhodou je, že označení zmizí z dohledu a snadno se na ně zapomene.

Vyplatí se proto zavést pravidlo, kolik značek je ještě užitečných. Kdo zvýrazní každou druhou větu, později se v seznamu ztratí stejně jako v papírové knize. Méně záznamů s vlastní poznámkou bývá cennější.

U digitální knihy lze také snadno kopírovat citace. Pozor na to, aby se z poznámek nestal neuspořádaný výpis. Ke každé citaci patří krátké vysvětlení, proč byla vybraná a k čemu se váže.

Můj tip

Zkuste pracovat se třemi značkami. První označí myšlenku, ke které se chcete vrátit. Druhá otázku, na kterou nemáte odpověď. Třetí místo, které chcete citovat. Všechno ostatní nechte bez značky.

Po dočtení si projděte jen označená místa a rozhodněte, co si zapíšete trvale. Právě při tomto druhém průchodu se z informací stává znalost.

Zdroje

  • Národní knihovna České republiky
  • Národní pedagogický institut České republiky
  • Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR

Publikováno: 18. 06. 2025

Kategorie: Knihy