Proč se vyplatí číst knihu podruhé? Čtete ji jako jiný člověk

Podruhé nečtete tutéž knihu, protože už nejste tentýž čtenář. Proč se vyplatí číst knihu podruhé? Znáte konec, takže si všimnete stavby, narážek a detailů, které jste poprvé přehlédli. Navíc se změnily vaše zkušenosti, a tak i význam příběhu. Opakované čtení má ovšem své mýty. Projdeme je a ukážeme, co platí doopravdy.

Mýtus: už vím, jak to dopadne, nic nového neobjevím

Právě proto objevíte víc. Poprvé čtete kvůli ději, podruhé sledujete, jak autor děj staví. Všimnete si předznamenání, opakovaných motivů a drobností, které vedou k závěru.

U detektivek tak vidíte, kde autor ukryl stopy. U románů s dvojitým dnem poznáte, co kde bylo naznačeno. Čtení je jiné, ne horší.

Zklamání nastane, jen pokud kniha stojí na překvapení. Pak vás podruhé nic nepřekvapí. I tak ale můžete ocenit řemeslo.

Mýtus: za ten čas jsem mohl přečíst novou knihu

Hromada nepřečtených knih je nekonečná a čtení není závod. Opětovné čtení nic nebere, protože čas na čtení si volíte. Hlavní otázka je, jaký zážitek chcete.

Jistota opakovaného čtení je v tom, že víte, co dostanete. V době únavy je to cenné. Nová kniha je sázka, stará jistota.

Navíc lze střídat. Jednu starou, jednu novou. Obojí má své místo.

Co se změnilo: vy

Kniha z mládí působí jinak po deseti letech. Dospělý čtenář vidí jinak rodiče, práci a vztahy než teenager. Postavy, které vás dřív štvaly, můžete pochopit.

Příkladem bývají klasické romány o dospívání nebo o rodinných vztazích. Jejich smysl se mění s věkem. Čtenář se k nim vrací jako k přátelům.

Nejde o to, že se kniha zlepšila. Změnil se úhel pohledu. Právě to dělá opakované čtení cenným.

Které knihy jsou nejvděčnější

Hustě psané romány, v nichž je mnoho vrstev. Poezie, jejíž obrazy se otevírají postupně. Knihy s hádankou, kde stopy čekají na druhé čtení.

Dobře funguje i dětská klasika, kterou čtete dospělýma očima. Mnohé příběhy mají druhé dno, které děti nevnímají. Autor často mluví k oběma generacím.

Méně vděčné jsou knihy čistě zábavné, postavené na překvapení. Přesto se k nim můžete vrátit pro pohodu. I to je důvod.

Jak číst podruhé

Nepoužívejte stejný přístup. Zkuste sledovat něco konkrétního: jednu postavu, motiv nebo způsob, jak autor staví napětí. Zápisky na okraji pomohou.

Můžete změnit i formát. Pokud jste četli, poslechněte si audioknihu, nebo naopak. Jiný hlas přinese jiný pohled.

Dopřejte si odstup. Mezi čteními ať uplynou roky, ne dny. Čerstvě přečtená kniha nové nepřinese.

Kdy se nevracet

Pokud kniha neměla co nabídnout při prvním čtení, podruhé to nebude lepší. Neznamená to, že je špatná, jen není pro vás. Nechte ji být.

Také knihy spojené s těžkými zážitky si vyberte pozorně. Vrácení může otevřít staré rány. Rozhodněte se podle sebe.

Opakované čtení nemá být povinnost. Je to radost, k níž se dá vracet. Pokud nelákají, nic se neděje.

Zdroje

• Ústav pro českou literaturu AV ČR
• Obec spisovatelů