Jak vzbudit zájem dítěte o čtení? Nejvíc pomáhá příklad rodičů

Dítě se pro čtení nadchne nejspíš tehdy, když vidí, že čtení baví i dospělé kolem něj, a když si knihy může samo vybírat. Jak vzbudit zájem dítěte o čtení, když doma panuje spíš televize a telefon? Pomáhá malé, pravidelné a nenásilné čtení, ne přísné zadávání stránek. Na modelové rodině si ukážeme, jak se z odmítání může stát zvyk, a co z toho můžete použít u sebe.

Modelová rodina: osmiletý Matěj a nechuť k četbě

Matěj je ilustrační postava. Chodí do druhé třídy, čte pomalu a čtení ho nebaví. Večer by raději koukal na video, než aby otevřel knihu, a čtenářský deník je pro něj trest.

Rodiče se zpočátku snaží nátlakem. Každý večer dvacet minut čtení nahlas, kontrola stránek a odměna za dočtenou knihu. Matěj čte ze strachu a knihu s odporem odkládá.

Taková situace je častá. Čtení se spojí s povinností a dítě si k němu vytvoří negativní vztah. Cesta ven nevede přes přísnost, ale přes změnu atmosféry.

Rodiče jako vzor

Děti napodobují. Pokud rodiče čtou knihy, dítě to vnímá jako normální a příjemné. Telefon v ruce a knihovna zaprášená v pokoji vysílají opačný signál.

Matějovi rodiče proto začnou číst i sami. Večer po večeři si sednou s knihou vedle něj, každý ke své. Nic nevyžadují, jen jsou vedle sebe.

Nemusí jít o dlouhé chvíle. Stačí dvacet minut denně v klidu bez obrazovek. Pravidelnost je důležitější než délka.

Výběr knih podle zájmu dítěte

Matěj miluje fotbal a dinosaury. Rodiče mu proto nabídnou knížky o fotbalistech, encyklopedii o dinosaurech a komiksy. Kniha nemusí být beletrie, aby ji dítě četlo.

Důležité je, aby si dítě vybíralo samo. Společná návštěva knihovny nebo knihkupectví je zážitek. Dítě, které si knihu vybere, se k ní vrátí.

Nebojte se komiksů, časopisů nebo vtipů. Čtení je čtení, ať jde o cokoli. Z lehčích textů dítě později přejde k náročnějším.

Společné čtení nahlas

Předčítání neomezujte na dobu, kdy dítě neumí číst. Školák si užije příběh, který by sám nezvládl. Matěj se tak dostane k napínavému románu.

Zajímavou taktikou je přerušit čtení v napínavém místě. Dítě si pak může dočíst samo, aby zjistilo, jak to dopadlo. Zvědavost je mocný motor.

Střídejte se při čtení. Jednu stránku čte dospělý, jednu dítě. Dítě si zvykne a tlak klesne.

Co nedělat

Vyhněte se trestu čtením. Pokud je čtení postih za špatné chování, dítě ho bude vnímat jako trest. Totéž platí pro přísné kontroly a opravy chyb.

Nehodnoťte, co dítě čte. Věta „tohle je moc jednoduché“ čtení zabije. Pochvalte zájem, ne výběr.

Nesrovnávejte ho se sourozenci a spolužáky. Každé dítě má své tempo. Pomalý začátek neznamená trvalý problém.

Kdy hledat odbornou pomoc

Pokud dítě záměrně čtení vyhýbá, přestože se snaží, a dělá mnoho chyb, zaměňuje písmena nebo se rychle unaví, může jít o specifickou poruchu učení. V takovém případě se obraťte na učitele a pedagogicko-psychologickou poradnu. Včasná podpora hodně pomáhá.

Také potíže se zrakem se mohou projevit nechutí ke čtení. Pokud si dítě stěžuje na bolest hlavy, mhouří oči nebo si knihu drží příliš blízko, navštivte oční lékaře. Zdravotní příčina je častější, než se čeká.

U Matěje se po měsíci ukáže, že čtení už není boj. Sám sáhne po knize o fotbale a předčítání se stane rituálem. Nic z toho nebylo drahé ani složité.

Můj tip: Doporučila bych zavést „čtenářskou hodinu“ jednou týdně, kdy celá rodina čte, každý co chce, a po ní se krátce povídá. Dítě vidí čtení jako společnou událost, ne úkol. Večer můžete přidat třeba kakao.

Zdroje

• Celé Česko čte dětem
• Národní pedagogický institut České republiky